Můj dnešní příspěvek je tak trošku reportážní. Jako každý rok jsme totiž vyrazili do Chorvatska na ostrov Cres a já si dal za úkol, sepsat něco málo o gastronomii na tomto ostrově. Rozhodně a to říkám hned na začátku, nečekejte návštěvy nějakých luxusních restaurací. Prvně jsme je tam nenašli a pak, prostě nekrademe, abychom s rodinami jedli v michelinských restauracích. Na druhou stranu, gastronomii nejlépe poznáte právě v těch běžných restauracích, kde se vaří pro lidi a kde často jí i místní. Zajímá vás, co nabízí Chorvatsko, Cres a místní gastronomie?

Ostrov Cres

Hned na začátku bych vám rád řekl něco o tomto ostrově. Ostrov Cres se nachází v severní části Chorvatska. Je společně s ostrovy Krk, Lošinj, Rab a Pag považován za perlu Jadranu a navíc se jedná o největší chorvatský ostrov ležící v Jadranu. V minulosti patřil tento ostrov po několik století Benátčanům, později chvíli Francii, Rakousku-Uhersku a Itálii. Vliv Itálie je na ostrově znát. Ať již pohledu architektury, tak i díky tomu, že obyvatelé Cresu často hovoří mezi sebou italsky. V neposlední řadě i je italský vliv znát i v kuchyni. Ať je historie jakákoliv, dnes je to Chorvatsko.

Ostrov Cres je krásný, malebný a s nedotčenou přírodou. Najdete na něm mnoho menších vesniček a také hlavní město ostrova, které se stejně jako ostrov jmenuje Cres. A právě v tomto městečku jsme byli i my a to ne poprvé. Pro mě osobně to byla již třetí návštěva a pro mnohé ostatní 4. dokonce i 5.

Pokud by vás zajímalo více informací o tomto krásném ostrově, tak doporučuji navštívit stránky Ostrov Cres, kde naleznete spoustu informací a doporučení.

Proč Chorvatsko? Proč Cres?

Často se mě lidé ptají, proč jezdíme pořád do Chorvatska. Odpověď je jednoduchá, proč ne? Chápu, že mnoho lidí dnes míří do exotických zemí, i já pár takových cest absolvoval a rozhodně nelituji. Nicméně Chorvatsko mám opravdu moc rád. Je to kousek, jídlo je tam výborné, lidé milí a přátelští, moře krásně čisté. Když sednete do auta večer, ráno jste na místě, co více si přát? Nemluvím o tom, že i ceny jsou v Chorvatsku přijatelné, takže opět se mohu zeptat, proč ne? A proč Cres? Protože je krásný, je na severu, takže žádné dlouhé cestování a my už tam napůl zdomácněli, takže se již z mnohými lidmi známe několik let. A to je velice příjemné. Cítíte se tak trošku doma.

Gastronomie

Můj blog je o jídle a tak bych měl hlavně hovořit o tom, co dobrého si můžete dát. Letos jsem se rozhodl, že sebou budu všude tahat svůj malý fotoaparát a budu vám fotit vše, co jsme jedli. Jenže člověk míní a život mění a tak jsem si s sebou fotoaparát často zapomněl vzít. Tudíž vám bohužel nemohu ukázat vše, ale jen to, co jsem vyfotil, když jsem fotoaparát nezapomněl.

Jak jsem již zmínil, tak ostrov Cres v minulosti patřil Itálii a právě proto zde narazíte na spoustu restaurací s italskou kuchyní a také na pokrmy, které vycházejí z italských jídel. Jen jsou připraveny trošku chorvatsky. To neberte jako výtku, je to tak a rozhodně to není špatné nebo horší, je to prostě jen trošku jiné. Chorvatsko není Itálie.

Nápoje

Nejprve si dovolím začít nápoji, jelikož to je to první, co si kupujeme po příjezdu. Je to rituál, který od počátku udržujeme. Přijedeme do městečka Cres a než otevřou turistickou agenturu, jdeme si sednout do malé restaurace, které familiérně říkáme „U kluků“ a tam si dáváme náš oblíbený Gemišt. Je to takové spojení: Chorvatsko, Cres, Gemišt. Gemišt je vinný střik z vína Žlachtina a minerální vody Jamnica. O Gemištu jsem vám na svém blogu již psal, takže pokud jej neznáte a chcete si jej vyzkoušet udělat doma, tak to není problém. Pokud by vás zajímaly ceny, tak Gemišt můžete pořídit v cenovém rozmezí 8-14 Kun, záleží hodně na tom, zda si jej dáte na pláži nebo někde ve vinárně v městečku.

Jelikož jsme však národ pivařů, nemohu opomenout i pivo v Chorvatsku, konkrétně na ostrově Cres. Z místních piv se zde běžně setkáte s pivem Ojžusko nebo Karlovačko. Samozřejmě zde pořídíte i jiná piva, například i česká, ale poč bychom pili v Chorvatsku české pivo, když si jej můžeme dát doma. Takže, my samozřejmě popíjeli piva chorvatská. Zde musíte počítat s cenou přibližně 20 Kun.

Tradiční chorvatské pokrmy

Řekněme si na rovinu, že klasikou, kterou si mnozí z nás spojují s Chorvatskem jsou Čevapčiči a Pleskavica. Já tomu nějak dlouho odolával, jelikož se mi vždy vybavily tyto pokrmy z naší firemní kantýny. Nicméně když jsem Čevápy ochutnal loni, tak jsem pochopil jak velkou chybu jsem do té doby dělal. Tyto pokrmy jsou z mletého masa a můžete se setkat jak s verzí míchanou z vepřového a jehněčího masa, tak i s čistě jehněčího masa. Pro mě výborně dochucená záležitost, kterou doporučuji ochutnat. Fakt to není ten špalek co známe ze školních jídelen, kantýn a hospod čtvrtých cenových skupin. Od loňského roku si již vždy kupuji Čevápy v den odjezdu domů a pak s chutí griluji doma. Díky tomu si vozím Chorvatsko domů.

K těmto pokrmům nesmí chybět Ajvar, což je jakási papriková pasta, kterou všichni svorně milujeme. Výtečné je to, že dnes není problém si Ajvar koupit i u nás a to i ty lepší značky. Nicméně nejběžnější Ajvar a to i v Chorvatsku je od firmy Podravka. Co mě již nepřekvapilo bylo to, že nejoblíbenější přílohou byly, jako snad všude v Evropě, hranolky. Je to novodobý mor lenivé gastronomie, který zasáhl i Chorvatsko.

Dalším, pro mě milovaným tradičním jídlem, je Burek. Burek je plněné pečivo, vzhledově podobající se listovému těstu, ale s ním to nemá nic společného. Jedná se o těsto, které se připravuje dost odlišným způsobem a má absolutně jinou chuť. Burek se v Chorvatsku prodává v několika variantách. Plněný mletým masem (můj nejoblíbenější), pórkem, sýrem, brambory nebo třebas i pizza Burek. Jsem přesvědčený, že každý si najde ten svůj oblíbený. Pokud by to tady četl někdo, kdo pravý chorvatský Burek umí a dělá jej, moc rád bych se to naučil taky, nejlépe osobně.

V rámci tradičních chorvatských pokrmů nesmím vynechat ryby a plody moře. Zde, pokud zajdete do restaurace, která nabízí čerstvé ryby neuděláte chybu. Cena je přiměřená a kvalita vysoká. Nicméně musím říct, že pokud se někdo domnívá, že u moře budou ryby a mořské plody v restauraci výrazně levnější, než tomu je nás, tak se setsakramentsky mýlí. Nejsou a nejsou levnější. Oni již Chorvati pochopili, že tohle je jejich deviza a nechají si ji zaplatit.

Již když jsem zmínil Čevapčiči, tak jsem jmenoval jehněčí maso. To je v Chorvatsku velice populární a tak rozhodně doporučuji si jej v Chorvatsku dát. Oni to opravdu umí. Často se můžete setkat s tím, že před restaurací je obrovský gril a v něm se opéká celé jehně nebo sele. Takže i tohle patří velice silně do chorvatské gastronomie.

Co jsme ještě jedli?

Italský vliv jsem již také zmiňoval a na ostrově Cres je opravdu velice znát. V ulicích narazíte na pizzerie, kde dělají výbornou pizzu. Tedy pokud nejste Němci, kteří si dají hranolkovou pizzu a k ní misku s hranolky. Nicméně normálně si dáte klasické pizzy velice dobré kvality a pak i kousky lehce inspirované chorvatskou kuchyní. Poměr cena výkon jsou velice dobré až výborné a zde se nemusíte ničeho obávat. A kdo by neměl rád pizzu, že?

Dále narazíte a to nejen v pizzeriích na těstoviny. Velice často se omezují na klasické spektrum známé i z našich restaurací. Takže nejčastěji jsou to spagetti bologneze, spagetti carbonara nebo pasta adriatico.

Na čem jsem si já velice pochutnal bylo risotto negro de calamares (černé rizoto) a také risotto futi di mare (rizoto s mořskými plody). Oproti rizotu v Itálii je méně krémové a je hustší. Nemohu tvrdit, že by mi to vadilo, ale bylo to jiné. Nicméně musím říct, že já to mám s rizoty takové trošku komplikovanější. Italské risotto je na mě příliš al dente (na skus). Mám raději, když je rýže trošku povolenější a mám rád, když je opravdu krémové.

Co mě však v jedné restauraci udělalo obrovskou radost byly mušle. Objednal jsem si je jako předkrm a dostal jsem jich takový kotel, že jsem se musel podělit úplně se všemi u stolu, jinak bych to hlavní jídlo již opravdu nezvládl sníst. A chuť? Ta byla báječná.

Ve všech restauracích, kde jsme se pohybovali nikdy nechyběly polévky. Tak úplně nejčastější a pro mě i nejoblíbenější byla rajská polévka a pak na lístcích většinou nechyběl nějaký vývar. Pokud se vrátím k té rajské polévce, tak pro mě byla skvělou volbou jako polední lehké jídlo. Tato polévka je pro Chorvatsko, řekl bych, typická.

Zmrzlina

Mnoho lidí si dovolenou v Chorvatsku nedokáže bez zmrzliny představit. Já tedy ano a proto jsem si ji dal pouze jednou a bohatě mi to stačilo. Byla výborná, jako je v Chorvatsku zvykem, ale já na ty zmrzliny nejsem a vůbec mě to neuspokojuje.

Vařit si sám?

Doba, kdy Češi jezdili do Chorvatska s hromadou řízků a jídlem na celou dovolenou je již většinou pryč. I když. Občas jsme potkaly své spoluobčany, kteří řešili kolik ještě mají řízků a co vše si přivezli na vaření. Jsem přesvědčen, že je to veliká škoda. Ceny v Chorvatku nejsou tak vysoké, aby si tam člověk nemohl nakoupit v supermarketu a pokud trvá na vlastním vaření, tak si z těchto surovin pak uvaří. Tímto však přichází o tu autentičnost a krásu místních hospůdek a restaurací. My již mnoho let nevozíme nic. Stravujeme se v restauracích, dáváme si cokoli na co máme chuť a pokud musíme něco uvařit, například pro mimčo, vaříme vždy z lokálních surovin. Krásný zážitek z dovolené se tak mnohonásobně zvětší.

Určitě se nenechte odradit bulvárními články, jak stojí v Chorvatsku pizza 1000 Kč. Netvrdím, že se to tam stát nemůže, ale není to plošné a prakticky vždy najdete restauraci, kde se výborně najíte za super peníze. Já na ty předražené nikdy nenarazil.

Je moc hezké si ráno zajít na snídani. Koupit si v pekárně něco dobrého, ať již burek nebo něco sladkého. Nebo si zajít na snídani do některé restaurace či kavárny. Dát si dobrou kávu a něco na zub.

Co jsme nestihli

Letos jsem se moc těšil, že si zajedeme do vesničky Lubenice. V této vesnici se specializují na chov ovcí a je tam báječná restaurace se skopovým. Bohužel jsme zde vyrazili dopoledne a restaurace otevíraly až později odpoledne a tak jsem se letos skopového z této vesničky nedočkal. Tak snad příští rok.

Co musíte zkusit

Letos jsme se konečně odhodlali a pronajali si na den motorový člun. Naštěstí má Jára papíry na příbřežní plavbu, tak jsme si to mohli náramně užít s vcelku výkonným motorem 115 hp. Ví, že to není o gastronomii, ale je to opět neuvěřitelný zážitek, díky kterému můžete prozkoumat ostrov Cres i z jiných úhlů a můžete vidět, co z pevniny vidět nemůžete. Chorvatsko je pro mě překrásná země s nádherným mořem.

Na závěr prosím omluvte kvalitu některých fotografií. Letos jsem si s sebou bral pouze kompaktní fotoaparát Sony RX100 1. generace a ačkoliv má fotoaparát skvělou světelnost objektivu Carl Zeiss 1.8, tak prostě ve špatných světelných podmínkách ty fotky nevyšly úplně dle mých očekávání.