Chybí vám moje recepty? Nebojte, zanedlouho přidám další. Nicméně nyní tady mám další příspěvek, jak vařím podle kuchařky Romana Vaňka Kouzlo kuchyně Čech a Moravy aneb dědictví našich babiček. Tentokrát jsem záměrně přeskočil polévky a uvařil, tedy zde spíše upekl, báječný kousek vepříka. Dnes je tady Vepřová pečeně na zázvoru. Proč jsem přeskočil polévky? No, chtěl jsem uvařit i něco žvýkacího, abychom se ještě více a lépe zasytili. Navíc tento kousek masa je mou milovanou Zuzankou akceptován asi nejvíce, tak jsem si byl téměř jistý, že neudělám chybu. Jak moc jsem byl překvapen, když mi sdělila, že „je podzim a já bych si dala nějakou dobrou polévku“, :-).

Hodnocení receptu

Recept je skutečně velice jednoduchý a prakticky se jedná klasickou pečeni. Vlastně si tímto způsobem umím představit pečení i dalších kousků vepřového. U pečeně si však musíte dát pozor na to, abyste ji nevysušili. Takže stačí udělat vše přesně krok za krokem, jak je v receptu? Z velké části ano, ale musíte si dát na pár věcí pozor a i já jsem některé věci udělal po svém. Zkusím vám popsat, na co si dát opravdu pozor. Navíc musím říct, že jsem oproti receptu pekl jen 0,5 kg masa oproti 1 kg.

Cibule

Správná příprava cibule je podstatná, jelikož ovlivní další kroky receptu. Cibule se má opékat do zlatova. A zde pozor. Pokud nebude cibule dostatečně opečená, nebude mít tu správnou chuť a i vizuálně zůstane světlejší. Vy však potřebujete opravdu silnou chuť, která musí jít i do výpeku.

Když však cibuli opečete více, nebudete moci v dalším kroku dostatečně opéct maso na kůrčičku (cibule by se již spálila) a ono pak bude potřebovat více času při následném pečení v troubě. To se stalo mě, ale nevnímám to jako zásadní chybu. Cibuli je možné z pánve vytáhnout, maso opéct na kůrčičku, cibuli vrátit, podlít a dát péct do trouby.

Množství

Recept uvádí 1 kg vepřové pečeně s kostí. Já použil 0,56 kg bez kosti. I tak jsem zachoval množství cibule a vody. Proč? Mám to tak rád a dle mého názoru to receptu rozhodně neuškodí a mít navíc tu super hnědou cibuli a brutálně silný výpek (dnes by se spíš hodilo říct mega silný), není na škodu.

Navíc jsem u lidí, kteří tento recept již dělali, zaznamenal, že jim přišlo toho výpeku málo. Otázkou je, zda maso nesušili příliš dlouho, ale to neumím posoudit.

Délka pečení

Délka pečení vždy závisí na sto a jednom faktoru. Já si neskutečně cením, že se Roman Vaněk se svým týmem snaží recepty postavit tak. Že vám stačí jen suroviny a základní kuchyňské vybavení. Proto uvádí jen časy a zde teplotu v troubě. A upřímně, ne vždy to musí klapnout. U něčeho, jako je zrovna vepřová pečeně, to platí dvojnásob.

Jak jsem zmínil, tak jsem zvolil vepřovou pečení bez kosti, ale měla zas například krásné tukové krytí (které jsem si nakrájel na mřížku). Pekl jsem jinou velikost masa. Mám jinou troubu a spoléhat se na teploty na otočném čudlíku je spíše víra než-li spoleh. Jak si to nejlépe ohlídat? Tak já to vyřešil teploměrem. Zabodl jsem sondu do masa a čekal, než bude mít maso uvnitř v jádru 85°C. Tato teplota mi přišla fajn, maso nebylo ani vysušené, ani nedopečené. Takže v mém případě jsem to vyřešil takto a měl jsem jistotu, že jsem přesně věděl, jak na tom jsem. Celé pečení v troubě nakonec trvalo 1,5 hodiny, cca.

A chutnalo?

To si pište, že ano. Náš malý Kubík mi dokonce půlku „zfutroval“ po návratu ze školky a to byl po obědě. Takže opravdu chuťová bomba. Přesně dle mé chuti. A i Zuzanka se olizovala a byla spokojená. Jen si musela odstranit všechny ty „šlášky“ a hlavně tukové krytí. Taková škoda. Ale jo ho sežral za ni :-). S přílohou jsem chvíli lavíroval a nakonec jsem zvolil bramborovou kaši. Musím rovnou potvrdit, že volba to bylo skvělá. Jednoduchá bramborová kaše pouze se smetanou a máslem.

Přátelé a kamarádi, bylo to chuťové porno. Jednoduchý recept, pár základních surovin, tohle zvládne opravdu každý. Pokud si i úplný začátečník dá pozor na pár detailů a pořídí si teploměr s drátovou sondou, tak má naprostou jistotu, že bude mít luxusní jídlo a vše klapne bezvadně.

Pokud nemáte tuto kuchařku od Romana Vaňka, podívejte se na stránky Pražského kulinářského institutu, kde většinu Romanových kuchařek najdete.