Je mrazivé ráno, Peter mě vytáhl z postele, když fotil východ slunce v Zaječí. Já jsem prostě nemohl nevylézt ven a taky něco nevyfotit. Vůbec netuším jak to vyjde, ale zítra po ochutnávce z postele tak jednoduše nevylezu a tak stojím u kapličky a zkouším něco cvaknout.

Jenže této romantice předcházela čtvrteční cesta po „nejkrásnější“ dálnici v České republice. Napěchované auto a u mého Citrouška to platí doslova, vše až po střechu, 5 lidí uvnitř. Docela by mě zajímalo, kam dáme to víno, co si budeme chtít všichni koupit. Z Prahy jedou 2 auta a to první už je dle navigace Waze minimálně 25 minut před námi. Přidávám plyn a Citroušek se neochotně rozjíždí a polyká benzín. Pánové jsou v náladě a ačkoliv jedeme užívat produktů jihomoravských vinic, v autě se otevírá láhev kvalitního rumu a nejprve se pije na to, že zase stojíme v koloně, pak na to, že jsme z kolony vyjeli a když už dlouho nepotkáváme kolonu, pije se aspoň za každé odstavené auto. Rum rychle ubývá a my se konečně blížíme k Brnu. Tady máme zastávku. Můj kamarád Martin mi tam ukázal zajímavý podnik, který ač je uvnitř na benzínové pumpě, tak je vyhlášený skvělými burgery. Potvrzuji a opravdu si musíme dát véču v La Vedetta pizza & burger, můj favorit je s Habbanero papričkami. Předávám řízení Zuzce od Kuby a cestu z Brna do Zaječí si vychutnávám na zadní sedačce společně s kluky a lahví rumu, posléze i ginu. Vím, jsme prasata, ale zase jsme hodní. V pozdní večer kolem půl desáté večer dorážíme do Zaječí, kde se ubytujeme v penzionu u Kadleců, já to tady znám a mám to tady moc rád. Ubytování jsme zvolili jednodušší, za to levnější. Však my nepotřebujeme nic extra, máme sami sebe a to je záruka perfektní zábavy. Proto po ubytování hledáme nějakou občerstvovnu a ve finále končíme v nonstop sport baru na pivko. Po tom tvrdém alkoholu je prostě žízeň a člověk, zdravý člověk musí dbát na pitný režim.

Ráno tedy opravdu mrznu při focení východu slunce v mlze a Zaječí se mi odvděčí nádhernou atmosférou. Dnes pojedeme na výlet, první ochutnávka je večer. Dnes prý pojedeme do Lednice a zítra do Valtic. Navíc má dnes dorazit ségra s Radkem, tak už budeme kompletní. A společný obídek nás všech, kdy si většina z nás dává kachničku, to je nádherný moment tohoto dne i po rychlé procházce k Minaretu a zpět.

Jestli chci co nejlépe oslavit státní svátek 28. října, tak si to představuji se sklenicí v ruce. A pokud se jedná o sklenici dobrého vína, pak překousnu i ty „kulišárny“ z hradu, které mi dokáží náramně zvednout žluč. A když víno a když jižní Morava, tak jedině pan Kadlec. Před pár lety mi má mladší sestra představila vinaře a od té doby se k němu vydávám vždy velice rád.

V průběhu tohoto roku jsem vlastně ochutnávku neplánoval, i když jsem plánoval, že zase nakoupím par lahví. Jenže jsem byl letos v Květnici hrát volejbalový turnaj, samozřejmě, že můj skvělý tým skončil poslední a tam padl dotaz (bylo září), což takhle sklípek na Moravě. Okamžitě mě napadl pan Kadlec, Zaječí a tak jsem začal vše zajišťovat. Termín jsme si domluvili překvapivě hned na začátku a tak bylo nutné zajistit ubytování a ochutnávku. To jsem ještě netušil, že z původních 5ti lidí nás bude najednou 11. Během přípravy a oragnizace jsem tedy u Kadleců zajistil ubytování a ochutnávku (2 ochutnávky).

A tak po procházce Lednickým parkem posedáváme v Zaječí na postelích a jak jinak než se sklenicí v ruce a snažíme se si zkrátit čekání na ochutnávku hraním Bangu. Vše vypukne v 19:00 a začínáme být nedočkaví. No a někteří i hladoví.

Součástí tohoto článku nemá být podrobný popis toho, co jsme vypili, v jakém pořadí, jak jsme hodntili. Vězte, že ochutnávky vín ve sklípcích na jižní Moravě jsou živelnější a je zbytečné očekávat, že vám někdo bude popisovat chutě lučního kvítí, bude vám vysvětlovat, jak se nám to víno letos zakulatilo. Prostě a jednoduše očekávajte ochutnávky jednotlivých odrůd a toho co kdo vydrží plus příjemné občerstvení, v našem případě příjemně tématické a vesnické.

Během každého večera jsme ochutnali cca 27 vzorků vín a svůj žaludek hýčkali domácími škvarky. Prostě takové škvarky musí milovat i vegetarián. Já si nakonec objednal škvarky i domů.

Státní svátek jsme krásně oslavili, koupili pár lahví na pokoj a vše se ctí dotáhli až do konce. Už jsme se těšili na další den a další porci vína. Co si budeme povídat, dobré víno se dá pít každý den.

V sobotu jsme vyrazili na výlet do Valtic. Tentokrát jsme vyrazili později, ono po noci s vínem musí člověk taky malinko pospat. Někdo více a někdo méně a někteří vyrazili hned po ránu na pivo, že chlapci?

Musím některé prásknout, ale nebudu konkrétní (Kubo, Zuzu, Pankáči, Ivet, Milčo, Radku), že vyměkli a nešli se projít, jelikož lenost vyhrála a někteří si potřebovali vynahradit nedorazivší  Paříž z pátku.

Je vtipné, že na sobotní ochutnávku jsme nebyli sami. Před časem mě poprosila maminka mojí bývalé ženy, abych ji dal kontakt na toho vinaře, kde jsme s Marťou byli a tak jsme si to užili. No a já ji dal kontakt na pana Kadlece. Jako dobrá náhoda, že jsme se tam potkali. Ale jelikož máme skvělý vztah i po tom všem, tak společná ochutnávka byla perfektní. Občas jsme si odskočili i na kalíšek něčeho ostřejšího.

Ráno jsem se ségrou Milčou vstal brzo a šel pomoci panu Kadlecovi nalahvovat tu hromadu vína, co jsme si včera objednali. Jako, bylo toho opravdu hromada a já využil toho, že ségra s Radkem přijeli z Ostravy sólo kombíkem a tak jsem jim naložil všechno své víno do kufru a domů si ho přivezu až po návštěvě Ostravy.

Akce to byla náramná a domnívám se, že si ji všichni užili minimálně tak dobře jako já.

Děcka a pamatujte, na jaře bude Den otevřených sklepů Mutěnice, tam prostě musíme. Asi jo …

Pokud by někdo chtěl okoštovat to co my, určitě mohu doporučit vinařství pana Kadlece ze Zaječího (www.penzionkadlec.cz).