Doba čtení: 18 minut

Dost dlouho jsem přemýšlel, zda si pořídit nějakou elektrickou a částečně automatickou udírnu. Opravdu dlouho. A nyní nastal ten okamžik, kdy jsem si ji naklikal na internetu do košíku a zaplatil. Po dlouhém zvažování jsem nakonec zvolil udírnu Borniak BBDS-NT-70. A věřte mi, že to tlačítko zaplatit se mi nemačkalo lehce, ona ta cena není tak úplně lidová. Navíc udírna nebyla vše, co jsem si pořídil. Ale pojďme to vzít tak trošku od počátku. Hned od úplného začátku mé uzení provází jméno Málek, Mistr Málek, protřepat, nemíchat.

Jak jsem se k uzení připletl?

Jakmile se začnete pohybovat na vesnici, tak na uzení prostě narazit musíte, dříve nebo později, ale narazíte. A já o uzení slýchal už jako malý kluk a najednou jsem ho chtěl taky vyzkoušet. Navíc víte, že mě moc baví zkoušet si vyrábět vlastní výrobky a tak uzené maso, uzené sýry a různé uzeniny mi v mém repertoáru stále chyběly.

V domečku Zuzky byla ve sklepě udírna, ale táta Zuzky mi říká: „ona nefunguje, vždy když jsem se snažil ji zprovoznit jsem pouze vyčoudil celý barák“. To nechceš, Hanka (rozumějte tchýně) by Tě vykostila. Tak co teď. Začal jsem hledat inspiraci. Jak si postavit vlastní udírnu, snadno, rychle a levně. Na internetu jsem nacházel již hotové udírny na dřevo. Jistě, jedině na dřevo. Nějakou elektrickou napodobeninu si domu kupovat přeci nebudu. Jenže mi bylo líto utratit peníze za boudu, kamínka a kouřovod. Zděnou a trvalou jsem postavit nemohl, nevím kam bych ji umístil a tak jsem zvolil řešení, které bude přenosné a rozebíratelné.

Přišel táta od Zuzky a říká, však si udírnu postav sám, ne? Hej, on mi fakt věří. Naštěstí mi poskytl odbornou pomoc a mnoho rad, které mě stavbou provázely. Jinak bych to určitě nedal. Vašek je skvělý chlap a mám jej rád.

Moje první udírna

A tak jsem se jednoho léta jal stavět udírnu. První, co jsem považoval za největší komplikaci byla kamínka. Nejprve jsem všemožně hledal něco, co bych mohl pře-použít, ale nic jsem nenašel. Pak mi táta od Zuzky přinesl  ocelovou rouru, ze které jsem pod odborným dozorem, s CO2 svářečkou a plazmovou řezačkou v ruce, vyrobil kamínka, kterým familiárně říkáme čuník.

No a když už jsem byl u toho svařování, tak jsem svařil ještě podstavec pod udírnu. Pak jsem se pustil do samotné udírny z palubek. Vše klaplo a já mohl konečně začít sám udit.

Udírna vyrobená z palubek

Pohled na vstup kouřovodu

Nakonec se pak ladily růžné detaily, jako rozptylovač kouře. Nebo lepší teploměr, nejlépe bezdrátový (o teploměrech si asi něco povíme v některém dalším článku).

A musím říct, že udírna udila a udí krásně. Jen ta práce kolem.

 

Jak v tom uzení figuruje Mistr Málek?

Když jsem hledal jak nejlépe udit, samozřejmě na mě hned vyskočil youtubový kanál Mistra Málka. Dodnes jsem jeho fanouškem, jelikož mi ukázal, co vše si můžu vyrobit, co k tomu použít, jak to konkrétně udělat. Nevím, jestli je nejlepší, ale mě je moc sympatický. Videa s jeho studenty mě opravdu baví a neustále mě posouvají dál. Takže jsem od pana Málka nasbíral inspiraci a jen tak pokukoval po udírně značky Borniak, kterou propagoval.

Jenže elektrická udírna to je podvod. Správný chlap udí v udírně kvalitním tvrdým dřevem, a ne nějakou štěpkou a ještě za pomocí elektřiny. Ach, jak jsem se jen mýlil. Ačkoliv mi uzení v mé udírně šlo náramně, byla to neskutečná dřina. Stále hlídání teploty, přikládání, otevírání dvířek kamínek, přivírání dvířek kamínek, příprava dřeva před uzení a podobně. Po celodenním uzení jsem byl vždy totálně vyřízený, bolely mě záda.

A tak jsem najednou začal okukovat elektrické udírny. Ale ta cena. No to ne. Opravdu ne. To nedám. To nemá smysl.

A ještě malé intermezzo s Mistrem Málkem. To, že jsem jeho fanoušek jsem už psal. To že sleduji jeho videa, a dokonce i ta historická, je nejspíš jasné. To že nakupuji u něj v jeho eshopu, to zjistíte v nějakém dalším článku. Ale že Mistr Málek zná i tento můj blog, to pro mě osobně bylo překvapení. I když, nebudu si fandit. Jak se věci mají?

V jednom videu jsem zaznamenal, že člověk, který mu zpracovává videa, potřeboval vytvořit náhledový obrázek pro video s receptem na škvarkovou pomazánku. A kdo má nejhezčí fotku? Správně. Já. Takže se najednou objevila u videa Mistra Málka. Ještě jsem si nezvykl na to, že si z internetu stahuje každý co chce. A to i takové organizace jakou je například i Česká televize, která neoprávněně použila mou fotografii ve vysílání. Já mu to však odpustím. Dělá pro nás „hobíky“ strašlivě moc. A tím co mě kolem uzení naučil vše již dávno „odčinil“ :-). Je to borec.

Borniak BBDS-NT-70 v košíku

Okukování elektrických udíren se postupně změnilo v jejich studium. Posuzoval jsem zda budou lepší dřevěné štěpky nebo takové malé lisované puky. A ta štěpka se mi osobně líbila nejvíce. Koukal jsem na výrobce zda podpořím některé země ze západu nebo to bude česká udírna? Nakonec jsem na základě videí pana Málka a mnoha dalších recenzí na internetu zvolil stejnou značku jako on. Je to prostě Borniak, vyráběný v Polsku, ale vyrobený opravdu moc hezky.

No, jenže jaký model vybrat? Aluzinek? Nerez? Jen udírnu nebo i BBQ smoker? Velikost 70 litrů nebo 150 litrů? Trvalo to nějaký ten rok až do letošní zimy?

Před koncem roku, opravdu den před Silvestrem jsem udil a zas mě bolel celý člověk. Bylo to super. Přišli k nám kamarádi a udělali jsme si generální zkoušku na Silvestra a u toho udili, jedli a pili. A já si řekl a dost v roce 2025 si tu udírnu prostě koupím a hotovo. Na moje uzení stačí 70 litrů, BBQ je pro mě super, protože ho mám moc rád. Například BBQ hovězí short ribs.

Naklikal jsem udírnu Borniak BBDS-NT-70 u GrilyKrby.cz do košíku, k tomu nějaký rošt navíc, háčky se taky hodí, ještě ochranný plech, ještě krycí plachtu. A věřte nebo ne, trvalo mi 6 měsíců, než jsem ten košík odklepl a udírnu skutečně objednal. No, musel jsem ji pak ještě i zaplatit, což mě tedy bolelo dost, ale teď už jsem rád. Už mě to i přebolelo. A víte co? Ve chvíli, kdy píšu tento článek se tato konkrétní udírna už nevyrábí. Ale Borniak začal vyrábět udírnu i s wifi. Já ji chci, aaaaaaaaaaaaaááááááá ………

Co vše Borniak BBDS-NT-70 umí

Dříve, než udírna dorazí bych vám mohl popsat pár základních údajů o této udírně, kterou jsem si vybral. Firma Borniak pochází z Polska. Vyrábí vybavení pro uzení a vlastně ne jen to. Mají dnes již i modely, které díky vyšší teplotě umí připravit i správné BBQ. Jak sami píší, jsou fascinováni jídlem. Snaží se vyrábět zařízení, které je kvalitní a je vyrobeno z kvalitních materiálů. A to si myslím, že mohu potvrdit i já.

Firma Borniak vyrábí několik modelů udíren, které se liší několika parametry. Funkce, objem, výkon, maximální teplota a v neposlední řadě i materiál. V minulosti ještě vyráběli a prodávali udírny, které byly analogové a nastavování a udržování teploty nebylo příliš přesné. V dnešní době již prodávají udírny digitální, což přináší výrazně lepší komfort obsluhy a spolehlivosti. Nyní již nabízí nové řady udíren. Ach jo. Ale o nich napíšu v nějakém pokračování mé řady. Možná by mě firma Borniak chtěl jako ambasadora :-).

1. Borniak UWD-N-70
2. Borniak UWD-NT-70
3. Borniak BBDS-N-70
4. Borniak BBDS-NT-70
5. Borniak UWD-N-150
6. Borniak UWD-NT-150
7. Borniak BBDS-N-150
8. Borniak BBDS-NT-150

A co znamená konkrétní označeni?

UWD – Jedná se o digitální udírnu, která dokáže dosáhnout pracovní teploty až 120°C.
BBDS – Jedná se o digitální udírnu, která dokáže dosáhnout pracovní teploty až 150°C, tedy může sloužit i jako BBQ smoker.
N – základní model s digitálním nastavením teploty bez časovače.
NT – model s digitálním nastavením teploty a časovačem pro každou z funkcí (generátor kouře, topné těleso v udírně, vysoušeč).
70 – objem udírny 70 litrů.
150 – objem udírny 150 litrů

Nebudu ke všem udírnám rozepisovat jejich parametry, to si můžete dohledat na internetu. Ale rozepíšu pouze tu mou, konkrétní.

Základní technické údaje Borniak BBDS-NT-70

Základní vybavení	1 rošt (lze přikoupit dalších 5) + 10 háčků a 3 tyče na zavěšení, nerezová miska na pečení masa, dvě nerezové misky na vodu a popel, nerezový deflektor
Vnější rozměry	40 x 54 x 104 cm (s generátorem 40 x 63 x 104 cm)
Vnitřní rozměry	35 x 44 x 82 cm
Hmotnost	26 kg
Napětí	230 V
Příkon	1000 W (topné těleso) + 115 W (generátor)
Pojistka	6 A
Pojistka generátoru	1,25 A
Kapacita udírny	70 litrů
Materiál	nerezová ocel
Maximální zatížení	10 kg – prostě tolik toho můžete najednou vyudit
Provozní teplota	max. 150 °C se zvukovou signalizací přetopení
Průměr komínu	80 mm
Rozměry udícího roštu	38 x 29 cm

Tuto udírnu jsem zvolil proto, že jsem ji chtěl využívat ne jen na uzení, ale taky na přípravu BBQ. 70 litrová nám bohatě stačí (doufám), nepotřebuji udit pro celou vesnici. A díky tomu , můžu udit častěji, a menší množství. Ono 10kg masa není zas tak málo, že?

Delivery

Nákupní košík si začal žít svůj život. Zvolil jsem tu nejlepší a nejrychlejší dopravu, tedy jejich auto rozvoz. Když už jsem vysolil tolik peněz, tak to chci mít doma co nejdříve. Hned následující pracovní den mi zvoní telefon. Velice milá paní z firmy GrilyKrby.cz  se mi omlouvá, že mají logistický problém s auty a zda by mi nevadilo, kdyby mi poslali udírnu a všechny věci přes dopravní společnost. Že to budu mít do druhého dne doma. Byla moc příjemná a tak jsem samozřejmě souhlasil. Já těm holkám neumím říct ne :-). A udírna skutečně hned následující den dorazila.

Když jsem tu Matrjošku, doslova Matrjošku rozbaloval, srdce mi jen plesalo.

1. Balení naprosto vzorové, několika vrstvené, aby se nic nepoškodilo.
2. Nerezová udírna nádherná, vše skutečně velice kvalitně zpracované.
3. Důmyslné balení krabic s příslušenstvím uloženo přímo v udírně tak fikaně, že jsem na začátku pojal podezření, že mi něco zapomněli poslat. Nezapomněli.

Za mě musím GrilyKrby.cz pochválit. Chování vzorové. A jelikož si chci koupit i peletový gril, tak se na ně opět moc rád obrátím.

Sestavení proběhlo naprosto hladce, návod jsem použil obrázkový a myslím, že polský, protože český jsem v balení neměl. Ale to mi nevadilo, stáhl jsem si ho z internetu a vytiskl. Před prvním uzením jsem dle návodu nechal udírnu první 2 hodiny vyudit na 80°C, abych udírnu zbavil původních pachů. A jde se udit, jupí.

Zkušenosti z prvních uzení

S udírnou mám zatím jen pár zkušeností a ty se pokusím shrnout v této části mého článku. Po delší zkušenosti se pokusím napsat nějaké pokračování. Tak neberte tyto mé první zkušenosti jako nějakou obsáhlou recenzi, spíš jako takové rychlé zamyšlení..

Abych mohl začít udit co nejdříve a mohl si osahat udírnu hned, včetně teplotního rozsahu, tak jsem se rozhodl vytvořit si udící plán.

1. Udit sýry – není nutná přílišná příprava a je možnost vyzkoušet uzení studenější u sýrů v jednom kuse. A teplejší při uzení ochucených sýrů v udícím střevě.
2. Udit lososa – minimální příprava a po zkušenosti z uzení sýrů vyzkoušet uzení opravdu studeným kouřem.
3. Udit maso – zde vyzkouším už klasické uzení při standardních udících teplotách, tedy teplé uzení. Zde je však nutná příprava a naložení masa na pár týdnů.

Uzení sýrů

Uzení sýrů má výhodu v tom, že není nutné nic nakládat a nechat odležet po dobu několika dnů, či týdnů. Proto jsem mohl rozjet uzení hned. Rozdělil jsem uzení na 2 skupiny. Uzení studenějším kouřem do 35°C, kde jsem udil kousky různých sýrů na roštu a uzení teplejším kouřem do 55°C, kde jsem udil nastrouhané sýry, ochucené a napěchované do udícího střeva. Střeva byly standardně zavěšena v udírně.

Detail k uzení sýrů vyjde v samostatném příspěvku o uzení sýrů, kde vám moc rád popíšu vše do naprostého detailu.

Uzení sýrů studenějším kouřem

Sýry krásně vyuzené, výborná kouřová chuť. Bohužel jsem bojoval s teplotou. Nicméně nejedná se o nějakou konstrukční vadu udírny, ale prostě a jednoduše o fyziku. Ačkoliv bylo venku do 20°C, a já měl nastavenou teplotu na 35°C, tak samotný generátor kouře zvedl teplotu v izolované udírně až k 50°C. Topné těleso v udírně vůbec nejelo, nebylo potřeba.

Když jsem si udírnu klikal do košíku, měl jsem v košíku i ochlazovač kouře. Jenže u něj bylo uvedeno, že než si jej člověk koupí, ať vyzkouší, zda jej bude potřebovat, jelikož za určitých podmínek dokáže udírna i bez něj generovat studený kouř. Tak jsem jej s udírnou nakonec neobjednal. Nicméně tou podmínkou je hlavně teplota okolí a já chci normálně udit i v létě. Takže abych dokázal generovat studený kouř, musím mít ochlazovač kouře. Ten jsem obratem objednal, samozřejmě v nerezové variantě. Líbí se mi, že mě prodejce ani výrobce do ničeho nenutil a já si celou věc mohl posoudit sám.

Navíc jsem si na sýru, mohl snadno a lehce ověřit ty nízké teploty uzení a až budu udit toho lososa, tak už to bude s ochlazovačem kouře. U sýrů jsem teplotu reguloval větráním a vypínáním generátoru kouře.

Uzení sýrů teplejším kouřem

Uzení ochuceného, nastrouhaného a v udícím střevě napěchovaného sýru probíhalo při teplotě 55°C. Zde jsem tušil, že to s tou teplotou už bude OK. A, bylo. Udírna se nahřála a pak krásně udila při nastavené teplotě po přesně nastavený čas. Sýry vyuzené náramně, krásně spojené a bez separace tuku. Chuť krásně decentně zauzena. Zde proběhlo vše bez ztráty kytičky.

Když už se bavíme o regulaci teploty, tak shrnu něco, co je popsáno i v návodu. Udírna se nahřívá na požadovanou teplotu, nicméně vzhledem k teplotní setrvačnosti, může dojít a u i mě i došlo k tomu, že při prvním nahřátí, může vystoupat kousek nad stanovenou teplotu, ale po čase pak klesne na navolenou hodnotu a tak ji již udržuje stabilní. Samozřejmě, že pokud budete do udírny pořád chodit se dívat a větrat, tak to bude skákat, ale při uzení bez zbytečného větrání, pak regulace teploty probíhá naprosto skvěle.

Uzení lososa

Po zkušenosti s uzením sýrů a problematickým udržováním teploty do 35°C, jsem okamžitě objednal ochlazovač kouře. Lososa budu udit do 30°C, tak to bez něj nepůjde. Ráno jsem nastavil teplotu na 25°C vložil den připraveného lososa a začal udit. Ráno bylo ještě chladno, cca 20°C a vše šlo krásně jako po drátku. Udírna s ochlazovačem vše udržovala skvěle. Tedy do chvíle, než se oteplilo a ono se oteplilo pořádně. Bavíme se o tom, že udírna s ochlazovačem zvládala udržovat teplotu plus mínus 5-7°C na venkovní teplotou. Takže v poledne, když už bylo venku 30°C, tak jsem musel intenzivně vše hlídat a větrat. Prostě studeným kouřem budu udit pouze při chladném počasí nebo alespoň v noci. Nebo budu muset udělat delší rouru, aby se ten kouř co nejvíce ochladil. Ale i tak se pod teplotu okolního vzduchu stejně nedostanu.

Jinak musím říct, že udírna fungovala skvěle a vyuzený losos byl naprosto skvělý. Určitě vám o uzení lososa něco brzo napíšu. Jen toho lososa jím doma jen já a sežrat kilo lososa, to je výkon. Zatím jsem to ještě nezvládl.

Ochlazovač kouře

A co bych napsal k ochlazovači kouře? Trošku jsem laboroval nad správným způsobem použití. Nicméně jelikož je to skutečně velice jednoduché zařízení, tak jsem to snad složil správně. Koupil jsem variantu z nerezu, aby to sedělo k udírně. Jednoduchá krabice, kde se shora připojí vroubkovaná roura, která pak vede do udírny (zde se chladí). Z boku je otvor, do kterého se vloží generátor kouře. Krabice má zásuvku, kam jsem vložil misku s vodou, do které pak odpadá spálená horká dřevěná štěpka.

Jenže ta krabice není moc široká a tak musíte misku natlačit strašlivě doprava. Lehce jsem znejistěl. Možná se tam ta miska s vodou dávat nemá a bude to padat rovnou do zásuvky, to by mi dávalo asi smysl. Jenže nechat padat na sucho se mi nechtělo a zásuvka je jen naohýbaná, není svařená, tak se do ni nedá nalít voda. To je škoda, protože by to pak bylo řešení. Tohle by chtělo rozhodně vyladit. Takže jsem do zásuvky dal misku s vodou a při zasouvání, pak misku natlačit co nejvíce doprava za roh. Stejně mi pak „bordel“ padal i kolem. Škoda…

Možná, že kdybych chtěl ještě více ochladit kouř, pomohla by delší vroubkovaná hliníková roura. Ale tak jak to je funguje dobře. Ochlazovači se ještě budu věnovat v samostatném článku.

Uzení masa 1

Na uzení masa jsem se hodně těšil, to už mám přeci zmáknutý, navíc teploty pro uzení jsou vyšší, tam už nebude problém. Musím přiznat, že mám ještě co ladit, ale vezměme to postupně.

Naložení proběhlo vcelku narychlo, 10 dní před uzením. Takže rychlosůl (Praganda), na sucho, vakuování a  10 dní. Pak už klasika. Brzo ráno vstávačka, 2 hodiny osušení při teplotě 55°C, pak 6 hodin uzení na 70°C. Teplota masa se držela kolem 55°C, tak jsem „přihulil“ na 80°C s kouřem a udil dál cca 3-4 hodiny.

Měl jsem malinko přivřený komínek a udírna mohutně dehtovala a při těch 80ti to neudělalo hezkou barvu, navíc se vše dost nachytalo na maso, kde to zaschlo a maso vypadalo jako lehce spálené. Barva děs, malinko sušší maso, jen ten bůček byl „epesní“. Tedy až na tu barvu. Tohle jsem nevyladil a budu muset ještě ladit.

Dost mě to štvalo a tak jsem začal studovat.

Musel jsem se poradit na internetu

Malinko jsem můj postup konzultoval s internetem a budu muset trochu vyladit následující body:

1. Dehtování – zmiňuje opravdu hodně lidí. Všichni doporučují následující kroky (vyzkouším):
   1. Komínek musí být otevřený naplno

      

   2. Nasávání u generátoru kouře otevřeno naplno
   3. Do udírny se vkládají 2 misky s vodou. Jedna, kam odpadává spálená dřevěná štěpka a chrání před vznícením. Druhá, kam odkapávají tuky. Mnoho lidí se shoduje, že vodu nedávat. U té štěpky bych se trochu bál, jelikož ke vznícení již u některých uživatelů došlo. Takže je potřeba být opravdu opatrný. U té odkapávací, si to představit umím, jen to bude možná malinko „vopruz“ při mytí. Ale na čištění udírny se budeme muset podívat taky, protože jak jsem ji měl zadehtovanou, tak to hadříkem s jarem prostě nevyčistíte.

      

   4. Není nutné kouřit celou domu uzení. Dle mnohých stačí jen 4-6 hodin a pak už jen topit. Na jakou teplotu v jádru se dostat asi záleží preferenci a druhu masa. Navíc jsem zjistil, že mnoho lidí klidně snese kratší zakouření, jelikož jim to tak chutná více. Méně kouřová chuť.
   5. Udit vždy s ochlazovačem kouře – prý to významně méně dehtuje, jen ta hliníková roura ochlazovače prý dost drží dehet, a pokud vám odpad štěpky z generátoru zahoří, pak vám může shořet vše. Včetně udírny a vše co v ní je. Ale k tomu se postupně určitě dostaneme v nějaké článku, který chystám.
2. Teplota v jádru a s ní spojená délka uzení – tohle už je jiná disciplína a jednoznačný návod neexistuje, takže jen pár postřehů
   1. Teplota v jádru – pan Málek doporučuje bezpečných 72°C (aspoň 10 minut) a on o tom něco ví, jenže to je bezpečná hodnota z pohledu profesionální výroby uzenin. V domácích podmínkách je určitě možné končit i u nižších teplot, dokonce jsem někde objevil tabulku (u výrobce udíren Kaiser), která určovala teploty ukončení a jak dlouho musíme tuto teplotu udržovat, aby bylo vše v pořádku, bezpečné. Já určitě končil někde na 65°C a myslím, že uzení při 80°C bylo dlouhé a způsobilo mírné vysušení. Příště budu zkracovat.
   2. Délka uzení – všiml jsem si, že mnoho lidí neudí podle teploty v jádře, ale na čas. Víte co? Oni to tak dělali i naši předkové, kteří žádné vpichové teploměry neměli. Tak já budu prostě zkracovat, až se dostanu na optimální časy, vzhled a chuť.

Jinak musím říct, že uzení probíhalo hladce, vše fungovalo jak mělo, jen když jsem zvedl teplotu na 80°C, tak maso začalo dost kapat a to čištění na druhý den bylo opravdu „bezva“. Ale jinak velice příjemná práce. Regulace teplot naprosto skvělá.

A hlavně to vyuzené maso bylo chuťově bezva, takže jej s chutí sníme a příště upravíme postup, aby bylo ještě lepší.

Uzení masa 2

Musel jsem to zkusit ještě jednou a s využitím rad na internetu. Takže opět naložení masa na sucho. V den D jsem se vzbudil už nedočkavě ve 3 ráno. Ještě zabalené maso jsem položil v kuchyni na linku a nechal temperovat na pokojovou teplotu. Ráno pak omytí masa a rychlé sušení s využitím ventilátoru na osoušení v udírně na 55°C . Pak přišlo na řadu uzení, které probíhalo při teplotách 70-75°C. Samotné uzení trvalo 5 hodin, pak už mělo maso krásnou barvu. Pak ještě 4 hodiny na 75°C bez kouře. Na konci v jádru 65-67°C.

Během uzení jsem využíval i ochlazovač kouře. Do něj jsem dal misku s vodu na odpadávající vyhořelou štěpku. Do udírny jsem dal misku na odkapávající cokoli, ale již bez vody. Dehtování minimální a pro jistotu jsem koukal i do té roury, která propojuje ochlazovač s udírnou a ani tam naštěstí nebylo vidět, že by tam byl dehet nějak zásadně. Komínek i nasávání otevřeno na maximum.

A víte co? Nádhera. Přesný postup vám popíšu v některém z dalších článků.

Vyhodnocení udírny

Já jsem z udírny prosto nadšený. Funguje skvěle a vše co jsem v ní udil, dopadlo výborně. Jsem velice šťastný, že jsem se odhodlal k jejímu nákupu. A to i za tu cenu, kolik stála. Je to skutečně velice kvalitní výrobek, který splní vše, co výrobce slibuje. Uzení se pro mě stalo neskutečně komfortní záležitostí. Spolehlivost a přesnost mě nechává klidným, i když během uzení dělám jiné práce nebo si jdu třebas skočit zaplavat do přehrady. Ale zde raději doporučuji mít uzení pod dohledem, protože i zde může nastat nějaká nepříjemnost. Ne spojená s uzením, ale klidně se zahořením spálené štěpky a může být problém na střeše.

Možná vám přijde, že jsem jmenoval dost nevýhod, ale není to nic, co by mě odrazovalo od užívání nebo nákupu. Spíš jsou to věci, které by mohli u Borniaku do budoucna přidat nebo vyřešit. Určitě si na závěr nechám takové okénko, co by udírna mohla obsahovat v příštích verzích. Nebo rovnou odkážu na novou verzi udírny, která to již má. Pokrok nezastavíš.

Výhody

• Nízká váha udírny.
• Skladnost
• Přesná regulace teploty.
• Precizní časovač pro každou funkci udírny zvlášť (generátor kouře, vyhřívání, vysoušení).
• Automatické uzení, které nevyžaduje neustálou kontrolu a přítomnost u udírny.
• Zásobník na štěpku vydrží na 6-8 hodin uzení.
• Je možné koupit i štěpky jiných výrobců pro uzení, pokud zachováte velikost (pak může být štěpka o dost levnější než originál).

Nevýhody

• Při vyšší teplotě okolí je nutné mít pro studenější uzení ochlazovač kouře (možná není fér to dávat jako nevýhodu, je to prostě vlastnost, způsobená fyzikálními zákony).
• Vysoušení nebo by to taky mohlo být větrání vyžaduje demontáž generátoru kouře.
• Pro otevření udírny jsou nutné 2 ruce (magnet je dost silný, hodil by se mechanizmus, který by dvířka odtrhnul od magnetu). Při troše snahy to jde i jednou rukou, jen to chce grif.
• Nemá sondu na hlídání teploty masa.
• Umí hezky dehtovat, je nutné si vyladit postup a nastavení pro uzení.
• Spálená štěpka může zahořet a pak může shořet celá udírna. (To by chtělo nějak doladit. Bohužel vím o jednom případu, kdy se to stalo. Pokud dostanu souhlas, tak vám tento případ popíšu.)
• Na spirále v generátoru kouře vzniká silný nápek. Může to způsobit v krajním případě až prasknutí spirály. Naštěstí to lze snadno čistit.
• Miska na odpadávající štěpku je malá. (U wifi modelu již dodávají větší, hranatou. Asi si ji koupím nebo nahradím nějakou menší gastro nádobou.)

Co by se mi líbilo (myslím, že mnohé řeší nový wifi model)

• Programovatelnost teplotní křivky
• Programovatelnost zapínání a vypínání funkcí
• Teplotní sondy (klidně s možností provazby na programování teploty či funkce)
• Přenos informací na telefon
• Nastavení přes telefon

Vyhodnocení ochlazovače kouře

Musím říct, že svou roli plní a plní ji dobře. Určitě by se však našly nějaká vylepšení, která by mohla zvýšit účinek a vylepšení, která by zlepšila uživatelský komfort. V neposlední řadě, by i zvýšily bezpečnost.

Výhody

• skutečně ochlazuje
• snadno složený
• lehoučký
• omezuje dehtování v udírně

Nevýhody

• Nechápu jak má odpadávat spálená štěpka. Na sucho se mi to nelíbí a miska se musí krkolomně strkat za roh. Je znám minimálně 1 případ, kdy uživatel nepoužíval v ochlazovači misku s vodou, spálená štěpka zahořela, zapálila dehet v hliníkové rouře a shořela roura a bohužel i celá udírna.
• Zásuvka je jenom neohýbaná, může se deformovat a nejde naplnit vodu. Pomohlo by, kdyby byly rohy zavařené, zaletované. Pak by šla plnit vodou.
• Roura by mohla být delší.
• Roura nebude mít velkou životnost, nejde čistit. Mnozí ji nahrazují jiným kouřovodem.
• Pevné napojení roury na ochlazovač komplikuje uskladnění a neustálé rozebírání rozhodně velmi rychle zlikviduje rouru.
• Ochlazovač by mohl být otevíratelný, pro snazší čištění.

Závěrem

Závěrem mého prvního a krátkého vyzkoušení musím říct, že je to báječný kus udícího náčiní. Je však nutné si udírnu osahat a vyzkoušet. Má představa, že budu udit stejně jako v mé staré udírně na dřevo vzala za své. Prostě to proudění  a teploty jsou jiné a je nutné, abych si já a všichni ostatní, kdo si ji koupí, ty správné postupy odzkoušeli a odladili. Jak se říká, učený z nebe nespadl. Udírna však udí a udí dobře a já se těším, až vám budu moci poskytnout mé další zkušenosti s uzením v této krasavici. Taky si určitě připravím článek, kde popíšu změny, vylepšení nebo nápady, které jsem realizoval nebo mě prostě napadly. A že mě toho napadá, a že to jsou často krásné blbosti :-).