Točeňák, vzpomínka na dětství


Tradice, Vzpomínky / Neděle, 22 března, 2020

Dnes to není o receptu, ale je to zase jedna z mých vzpomínek na dětství. Není to ani žádný vrchol gastronomie, není to ani průměrná gastronomie, je to spíše dno negastronomie. Myslím, že neexistuje žádný uznávaný recept, který by točený salám obsahoval. Ale to mi vlastně nevadí, protože pro mě to je další sentimentální vzpomínka. Ta první vzpomínka, která nám vydržela dodnes a nedovedeme si bez ní představit společné snídaně, byla játrovka. My už to tak máme a i když se dnes snažíme vařit víceméně kvalitní a moderní věci, tak některá jídla z minulostí a hlavně našeho dětství u nás zůstávají. Nemůžeme se jich vzdát, ačkoliv to není nic „epesního“. Proto i točeňák, tedy točený salám u nás své místo má.

Sentimentální vzpomínka

Dodnes si to vybavuji, dodnes to dokonce cítím. Je zima, venku mrzne, tenkrát ty zimy byly opravdu studené, já a moje ségra Milča jedeme k babičce s dědou do Muglinova. Z centra Ostravy jsme již museli pokračovat trolejbusem a to jezdíval ještě ten trolejbus zakulacený. Když vyjíždíme na bazalský kopec, je již cítit kouř z domácích topenišť. My vystupujeme z trolejbusu a pod nohama nám křupe sníh, občas uklouzneme na ledu, ale my se už nemůžeme dočkat k babičce.

Procházíme brankou a když vcházíme do domu, je cítit krásné teplo a v kuchyni již voní točený salám, který se vaří ve vodě. Babička nás přivítá, obejme a my se cítíme naprosto šťastní. Je večer a je správný čas na večeři. Děda sedí v obývacím pokoji a kouká se na televizi. My ale sedíme s babičkou v kuchyni a povídáme se. Byli jsme malí prckové, ale babička nám vždy naslouchala. Byla to taková správná babička, jako z pohádky.

Točený salám
Točený salám

Peněz nebylo nazbyt

Babička s dědou neměli přehršel peněz a proto vařili skromně, ale zároveň moc dobře. Mnoho věcí, které vařívala moje babička vaříme dodnes. Proto snídaně ani večeře nebývaly nijak extra honosné. A právě jedním z takových nehonosných jídel byl i točený salám, který nebyl drahý. Děda měl moc rád uzeniny, takže si jej dával rád a jelikož my k němu, v jistém slova smyslu, vzhlíželi, měli jsme rádi to co on a vlastně jsme vše chtěli jako on. Rádi jsme jej napodobovali.

Nic zvláštního

Tohle jídlo není nic zvláštního. Je to vlastně jen uvařený točený salám, hořčice a chleba. Děda si k tomu ještě rád dával křen, ale ten byl pro nás, jako pro děti, dost pálivý. Naopak my jsme si zase jako prckové rádi dávali místo hořčice kečup. Smějete se? Znáte můj odpor ke kečupu? No a vidíte, jako díte jsem jej míval vcelku rád. Tohle bývala taková naše večeře, když jsme přijeli k babičce s dědou. Inu, co si budeme povídat, točeňák byl levnější než klobásky, párky či párkové klobásy. Ale nám to nevadilo, bylo to naše milované jídlo.

Co je tedy tak zvláštního?

Čím bylo toto jídlo zvláštní? No stejně jako u játrovky způsob, jakým se jedlo. Děda byl svůj, byl to takový „macho man“. Chlap je hlavou rodiny, ženská musí poslouchat, děti musí poslouchat, vše musí být po jeho. Hele, jako děti jsme to nevnímali, ale když jsme stárli, začínali jsme si toho všímat. No, ale jelikož byl děda takový svůj, tak měl i své způsoby, jak některé věci jedl. Točený salám jedl tak, že měl pouze malý nožík. Prsty si přidržel točeňák, nožíkem uřízl kolečko, to napíchl na nůž, řádně vymáchal v hořčici a z nože rovnou do pusy. A my děti? My to museli mít úplně stejně. Snažili jsme se jej napodobovat.

Měli jsme malinké nožíky, mamce se to nelíbilo, a vše jsme dělali jako děda. Babička byla hodná, ta nám to dovolovala. Ale aby jsme si neublížili, moc, tak ty naše nožíky nebyly moc ostré. Ale i tak, byl to trošku risk, ale my za to byli děsně šťastní. Jen ten točeňák se nám blbě krájel a v prstech pálil, jak byl horký.

Točený salám
Točený salám

Je to osobní

Doufám, že vám nevadí, že vedle receptů vám zde dávám i takové vzpomínky na dobu minulou. Že vám tady otevírám kousek své duše, dětství, trošku svého intimna. Není to recept, není to ani doporučení na něco dobrého. Tohle je dobré pro mě, protože s tím mám spojenu hromadu vzpomínek, osobní prožitky. Ale myslím, že i pro vás může být zajímavé se dozvědět, co jsem zažíval, co mě těšilo. Vždyť vy víte co mě baví dnes, tak tohle je již opravdu dávná minulost. Ale já si ji občas potřebuji připomenout.

 

Pokud se vám příspěvek líbil, budeme rádi, pokud jej budete sdílet:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *