Vaříme v truhlárně


Akce, Česká / Pondělí, 25 listopadu, 2019

Tak si říkám, že se asi všichni divíte, jestli jsme se nezbláznili. No, o našem duševním zdraví by se občas pochybovat dalo, ale na druhou stranu, tohle mělo svůj jasný důvod. Důvod, proč občas vaříme v truhlárně. Už vidím zděšené pohledy matek čističek, v levé ruce Savo a v té pravé hygienické ubrousky, ale ono toto vaření na pankáče má své kouzlo.

Jo, já vám vlastně ještě neřekl, proč jsme vařili v truhlárně. Je to jednoduché, potřebovali jsme pořádně proprat a uvařit dršťky a to doma vážně nechcete. Takže, pokud máte tu možnost a můžete vařit v neobývaném prostoru, je to to nejlepší. Na vesnici máte 2 druhy špíny. „Čistá špína“ je ta přírodní a vlastně vám neublíží a „špinavá špína“ je povětšinou syntetická až na některé přírodní „ee“ a to by vám již ublížit mohlo. No a v našem punkovém prostředí je spíš ta špína čistější varianty a jelikož si vaříme sami pro sebe, tak nějaké hygienické povinnosti řešit nemusíme.

Jak se to vlastně stalo

Už si nevybavuji, jestli jsme zrovna seděli v naší hospůdce nebo jsme seděli v naší hospůdce. Pravdou je, že se to celé stalo v naší milované vesničce Velká. S mým kamarádem Járou, kterého jistě znáte již z naší dovolené v Chorvatsku usrkujeme ze sklenice, každý něco jiného a Jára mi říká. „Hele dochází nám sádlo, budu muset něco vyškvařit, chceš se přidat?“ A to bych nebyl já, abych se nepřidal. Takže domlouváme vhodný víkend a Jára řeší suroviny. Ty přeci nebude kupovat někde v supermarketu. On ví, kde nebo přes koho sehnat to nejlepší. Takže domlouváme škvaření sádla, které je spojeno i se škvarky a dále si uvaříme hromadu drštěk, což spojíme i pořádnou, domácí, dršťkovou polévkou. Plán je jasný.

Truhlárna
Truhlárna

Truhlárna

Dnes vaříme v truhlárně a pro mnoho z vás to asi nebude nejlepší místo pro kulinářské umění. Důvod proč vaříme zrovna tady jsem vám již vysvětlil. Nicméně, pokud se podíváte na fotky, ono to má i svou atmosféru. Je to prostě jiné, ale mě osobně se zde líbí. Ukazuje to jednu velikou pravdu a tou je, že dobré jídlo se dá uvařit kdekoliv a člověk k vaření nutně nepotřebuje špičkovou profesionální nerezovou kuchyni nebo nějakou božskou designovku z kuchyňského studia. Tímto se dopředu omlouvám citlivějším z vás, ale tohle je prostě ryzí kuchařský punk. A obyčejný rum, jako ne rum, ale prostě Tuzemák, Božkov a podobně k tomu jednoduše patří.

Vaříme v truhlárně
Vaříme v truhlárně

Vaříme v truhlárně

Práci jsme si museli rozvrhnou. Cílem bylo vyškvařit sádlo, udělat škvarky, očistit, vyprat a uvařit dršťky (z části drštěk uvařit dršťkovou polévku) a pak 2 bonusové mlsy navíc. Takže nabrousit nože a všichni jsme se vrhli do práce.

Škvarky a sádlo

Hned na začátku jsme se pustili do škvarků a škvaření sádla. Nikdy jsem to nedělal a tak jsem poslouchal Járovy rady a pokyny. Nejprve jsme si špek hezky očistili a pak jej nakrájeli na větší kostky.

Čištění špeku
Čištění špeku
Špek hezky na kostky
Špek hezky na kostky

Nakrájený špek jsme postupně dávali do hrnce a začínali škvařit. Ne hned vše najednou, ale postupně jsme přidávali. Mělo to velkou výhodu, jelikož první špek již pustil první sádlo a nové kostky špeku se již krásně v tomto sádle koupaly.

Škvaření sádla a škvarek na začátku
Škvaření sádla a škvarek na začátku

Pak již jen čekáte, až se sádlo a škvarky řádně vyškvaří. Je to taková pecka, že jsem se neudržel a čas od času musel ochutnat i přes to, že teplota byla smrtící :-). Během škvaření jsme si začali chystat další suroviny na vaření. Práce se musí kombinovat, abychom neměli zbytečné prostoje.

Škvarky již získávají tu správnou barvičku
Škvarky již získávají tu správnou barvičku

Po vyškvaření jsme škvarky pěkně vybrali a v sítku ještě vymačkali, aby jsme z nich dostali přebytečný tuk.

Škvarky je dobré zbavit přebytečného tuku
Škvarky je dobré zbavit přebytečného tuku

Nakonec jsme škvarky osolili a pak během dalšího vaření ujídali.

Škvarkové dílo dokonáno
Škvarkové dílo dokonáno

Nakonec nám zůstalo krásné sádlo, které jsme si slili do sklenic.

Sádlo
Sádlo

První intermezzo

Ono to tak na vesnici chodí. Když se něco dělá, tak se u toho trošku popíjí. A jelikož jsme na vesnici, tak jsme zvolil takové to vesnické pití. Pivo a rum. Ale nemyslete si, i my si rádi dáme dobrý a opravdový rum, whisky a podobně. Nicméně k takové aktivitě se ten náš „tuzemák“ jednoduše hodí. Vzhledem k tomu, že jsme začali vařit kolem 6té hodiny odpolední, byl krásný a teplý srpnový večer, padalo to do nás tak trošku jako Němci do krytu.

Dršťky

Veškerou práci jsme si hezky rozložili, takže když se škvařilo sádlo dali jsme si vařit vývar z vepřového kolene, abychom, až budeme mít krásné, čisté a uvařené dršťky, mohli okamžitě začít vařit naši oblíbenou dršťkovou polévku.

Vývar z vepřového kolene
Vývar z vepřového kolene

Také jsme se vrhli do vaření drštěk, což je záležitost, která se dá dělat doma, ale není to žádná hitparáda. Dršťky se musí několikrát povařit a mezi tím je nutné vždy slít vodu a dát novou. Není to rozhodně žádný Chanel, proto my děláme tuto akci venku v truhlárně. Nebudu vám lhát, moje oblečení bylo celý následující den načichlé a slabším povahám se z toho může udělat šoufl. Jsem hrdý na svou dceru Veve, která to s námi zvládla.

Důkladné několikanásobné povaření drštěk je základ úspěchu.
Důkladné několikanásobné povaření drštěk je základ úspěchu.

V mezičase krájíme cibuli, jelikož cibule je základ na všechno, mimo dortů. No, určitě se najde někdo, kdo i dort zahájí krájením cibule na základ :-). Zde se náramně hodí kvalitní nože. Prvně jde práce mnohem lépe od ruky a za druhé je s ostrým nožem menší pravděpodobnost, že se pořežete (může se to zdát divné, ale skutečně tomu tak je).

Krájení cibule
Krájení cibule je základ

Nakonec, když jsou dršťky důkladně proprané a uvařené, je nutné je pěkně nakrájet. My jich měli opravdu dost, takže menší část nakrájených drštěk šla na polévku a zbytek se po vychladnutí nabalíčkuje a zamrazí. Takto v mrazáku vyčkají na další možné využití. My si ještě trochu drštěk schovali na později, na naši speciální laskominu.

Krájení drštěk
Krájení drštěk. Já ten hezký a Jára ten krásnější :-).

Dršťková polévka jde na plotnu. Je to klasika. Cibule, dršťky, sladká paprika, maso z kolene, majoránka a tak dále. Ale nebojte se, recept vám tady dám taky, časem. Musíme to celé odvážit, odměřit, jelikož my vařili jak jinak, než od oka.

Cibulka na dršťkovku
Cibulka na dršťkovku
Dršťková polévka
Dršťková polévka

Druhé intermezzo

Doba pokročila a my měli před sebou ještě spoustu práce a hlavně probdělého času. Půlnoc klepala na dveře a v lehkém letním vánku bylo slyšet slabé, ale zřetelné slůvko rum. Rozhodli jsme se, že si dáme noční bojovku. Ne, že bychom vyrazili někam daleko lesem a hledali ohníček, kde bude sedět 12 měsíčků. Pohádku o zlé maceše by nám stejně neuvěřili. Tak jsme vyzbrojeni baterkou vyrazili k vodě, kde kotvila Járova loď. Prý v ní má schovanou železnou zásobu pro správného piráta. My však byli již veselí piráti a tak jsme na loď vyslali jako průzkumníka naši malou plavčici Veve. Úkol byl jasný. Probojovat se skrz komáry a pavučiny, odemknout zámek, najít pravý pirátský rum a vrátit se zpět. A když říkám zpět, myslím tím suchou novou. Jára totiž umí návraty i mokrou nohou, rukou, hlavou, tričkem, taškou, mobilem, klíčemi, doklady a tak. Po mnoha skřecích, trošku jsme se báli, jestli Veve na lodi nenapadla nějaká mořská příšera, se Veve vrací a ukazuje nám svůj nález, čímž prohlašuje „mission completed“.

Laskomina number One

I když během vaření můžete ochutnávat, stejně si chcete dát něco moc dobrého. Takže i my si museli něco udělat. Dali jsme si svíčkovou…

Sandwitch z vepřového kolene
Sandwitch z vepřového kolene

Tak tedy dobrá, ne, neměli jsme svíčkovou, ale jelikož jsme si na dršťkovku uvařili vcelku dostatečně velké vepřové koleno, tak jsem mohli část masa využít na výrobu skvělého sandwitche z vepřového kolene a petrželkového oleje. Hele, byla to pecka. A na tuto laskominu číslo jedna vám samozřejmě také sepíšeme recept, jelikož to prostě musíte vyzkoušet.

Laskomina number Two

Teď už jsme si opravdu dali tu svíčkovou…

Sandwitch z drštěk
Sandwitch z drštěk

Tak zase ne. Jára se nechal inspirovat dršťkami z Florencie, což je vlastně sandwitch s uvařenými dršťkami, petrželový olej a Jára tam přidal cibulku, zeleninu a chilli omáčku. Je to samo o sobě báječné jídlo a když si ho můžete dát hezky v jednu hodinu ráno, je to takové ryzí noční porníčko. Překvapivě ochutnala i Veve, u které jsem vůbec nevěřil, že by si dala, byť jen kousíček, dršťky do pusy. A recept? Taky bude. Všechno bude.

Třetí intermezzo, které vlastně přišlo až po závěru

Když máte vše uvařeno, uklizeno, umyto, jsou 3 hodiny ráno, musíte vyčkat, než vám ta pracně uvařená polévka vychladne. Během toho ji musíte čas od času promíchat. Ano, aby nezkysla. No, jenže my s Veve jsme již byli unaveni a tak hlásíme Járovi, že se jdeme domů prospat a že se uvidíme ráno. Jára přikyvuje a jelikož je taky již unaven, nastavuje si na mobilu budík na deset minut a usedá, možná spíše ulehá do auta. Aspoň na chvilinku. Probouzí se v 5 ráno, jelikož je mu děsná zima. Naštěstí polévka jeho spánek přežila bez úhony a my si na ni mohli všichni náramně pochutnat následující, vlastně již ten den. Všichni, myslím ne jen nás, ale několik dalších lidí, sousedů, kteří ji dostali jen tak. Protože na vesnici to tak prostě chodí.

Proto mám naši milovanou Velkou tak rád.

Závěr

Krásně strávený večer a kus noci. Odvedli jsem spoustu užitečné práce. Uvařili spoustu věcí a náramně si pochutnali. Toto mám na vaření moc rád. Není nutné být vždy v krásné kuchyni, o tom vaření není. Dá se vařit všude, protože vaření, vážení, není o tom jakou máte kuchyni či vybavení, ale je o srdci. Vězte, že pokud vaříte srdcem, je výsledek vždy skvělý. A pokud vaříte s lidmi, které máte rádi platí to dvojnásob. Pokud jsem místem, kde jsme vařili někoho urazil, či se někoho naše punkové prostředí dotklo, tak se za to omlouvám, ale tak to je a my ničeho nelitujeme. Pro nás to je doma. A doma to je i pro mě, ačkoliv nejsem Veličák. Mnozí víte, že jsem se narodil v Ostravě, již mnoho let žiji v Praze, ale naši vesničku Velká miluji. A to vše díky mé Zuzce, která z Velké pochází, žijí tam její rodiče a já díky ní poznal jedny z nejúžasnějších lidí, které jsem v životě potkal. Byla to láska na první pohled. Jasně, že myslím Zuzku. Ale u Velké to platí také.

Kompletní galerie

Fotografií z našeho společného vaření mám spoustu a i když jsem je protřídil a vybral jen některé, tak jsem je do článku nemohl dát všechny jednotlivě. Proto vám zde dávám kompletní galerii, aby jste se mohli pokochat pohledem na krásné jídlo, krásnou slečnu a 2 „nádherný“ chlapy :-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *